V závětří ticha
došla mi
všechna slova
když jsi naposledy
překročil můj práh
a já -
- už je nechci
znovu opakovat
a mluvit do větru
co láme větve
stromům
v korunách
....slova ve větru...buď se vrací a mohou i "udeřit"nebo je to bez povšimnutí odvane neznámo kam......Niky,znám to.....Ji.
09.12.2018 09:02:14 | jitoush
Milá Jituško, za život toho zažijeme tolik, že to často koresponduje a prolíná se se zážitky ostatních. není ten život parádní záležitost?:-))
10.12.2018 16:07:11 | Nikita44
... len ticho pozerám :)
06.12.2018 20:20:54 | maryshka008
Mám ráda stromy, jejich tichou majestátnost, která mi připomíná pokoru...
Rozumím Tvé básni, je mi něčím hodně blízká... a je krásně napsaná :-)
Krásný Advent, milá Nikitko :-)
04.12.2018 07:12:19 | Helen Zaurak
... šup na otevřené moře ...
... napnout plachty ...
... a křížem krážem obeplout oceány ...
... z plna hrdla křičet ...
... jak krásné je žít ...
... ne přežívat ...
04.12.2018 07:08:16 | Marcella
však Ty má milá laskavice, nejseš žádná větrnice-to on byl jen jak dětskej větrník, co Ti nestál ani za pětník ST* :-D*:-). /JU JU*/
04.12.2018 00:10:26 | Frr