Marťanský styl

Marťanský Olymp, ta kýžená kóta
dá zabrat, pacholek jsem na něj krátký
osmitisícovek pozemských konta
jsou tady k ničemu, provaz oprátky

má-li na mne číhat nahoře z nebe
v dům na půl cesty vlézt nelze, jsem vandrák
sunu se, zjevně po čtyřech nejlépe
kde snu životnímu hrozí propadák

kupředu deru se, je ve mně zvíře
s pařátů na nohou výbavou skvělou
mačky jsem zahodil, z kolen krunýře
jako had vlním se, svou kůži svléklou

přes okraj kráteru ponechám ležet
všem jako důkaz, že bohy vystřídal
krotitel snů, dolů nechal je běžet
a zůstal sám, kterak budou jej hýčkat

přeludy dívek a nymf v přilbách s logem
vesmírných agentur odevšad kolem
pilotek s licencí - okamžik, vyčkat
co nadělám sám s tím vším dívčím smogem?