O snech co se mi nezdají

Barevní motýli vylétali z úst,
Usedali na stromech co uvadaly,
Podřimuje vítr, když hladíš jeho srst,
A prosévá cit slovy jenž mlha halí...

Spánek, muž bez odpočinku,
Odpověď nedá ti zítřka či noci,
Nese jen sen co má v svém vínku,
Šerosvit, a lesk, co se ztrácí...

Barva i klam kreslí tvář,
A tenký led má hrany tak ostré,
Minuty pohlíží k vteřinám,
My zase k obloze na mraky prosté...

Bílý cit a inkoust je láska,
Temná a hluboká jako fragment snu,
Zahradou noci však tančí otázka,
Zda je pro dva místo za okraji dnů...

Klamy, iluze a inkoust co se vpíjí,
A polibek letmý jak hladí tvou šíji,
Sbírka mých pomatených a spousty marných otázek,
Zda v rukou tvých sen procitá, a den míjí...