pro štěstí

v cípu lesa

voní hvězdy

svobodně planou

 

nohy bosé běží travou

 

měsíční záře skrze koruny stromů

proniká do duše

navrací klid

 

tichá je noc

listí ševelí

píseň za písní

rozezní chór

 

chudých  svobodných  prostých

 

jako je on

sám pastýř zatoulaných ovcí

 

jednu po druhé

do rukou bere

dechem život navrací

 

pomalu na zem klade

aby také ony zářily na cestu

všem pocestným

 

až v trávě zahlédneš hvězdu spadlou

pokloň se

 

pro štěstí

že tobě také zazářila