Zpěv

A tak jsem zdrcen utíkal z té země

Plavil se s větrem při hudbě z faunovy lyry

Na hladině tyrkysové květy, před námi západ slunce

Za námi slyšeli jsem steny, jaké hrůzné dělali jsem činy

Že nám bůh nadělil takové ďábelské břímě

Zničen viděl jsem strach v mé hrdé posádce

Oheň co zaséval do našich těl pochybnost

Když už umíral jsem, ztrácel poslední naděje

Objevila se zničehonic láska a nevinnost

V jejím krásném těle v jejích plavých vlasech

Usmála se a já viděl scenérie z dávných dob

Kdy mladý jsem byl zamilovaný, v časech

Kdy proléval jsem krev neuměl říct stop

Svým vášním,utrpením či krutým vtipům

Snovým krajinám  a kouzelným divům

Až do očí vyhrkly mi slzy a já z posledních sil

Zatroubil jsem píseň odvahy na mé omámené druhy

Vymanil je ze spánku a litanie zapomenutých chvil

Zapřáhli jsme a rozbouřily klidné vody spásy

Mí chlapi, spálená mrtvá masa padají přes palubu

Škubají se v křečích, prosí a mizí v průzračném hrobu

Chytajíc se stébel trávy,nejsou oporou ti nelítostní vrazi

Loď potápí se a já držím se kormidla, poslední tonu

V dálce slyším tu krásku a poslední odbití zvonu