Na co jsme tak pyšní

Na náměstích,

když přicházejí vánoce

stavíme vánoční stromy,

přízraky naší evoluce

a čekáme na první sníh ...

Tak to jsme my.

V časech té staré revoluce

Jež svíráme pevně ve svých srdcích,

až prýští rudá krev ...

Slyšíme vlastní smích

a někdy také hrubý řev.

Cítíme teplo, co je v nás

Ačkoliv často bývá mráz.

Čas lásky, soucitu i nostalgie

rozsvěcuje naše okna.

Tam někde v nás to bylo a stále je,

ta, jež je tak věčná.