KLÍČ

Bloudím ve tvém srdci
nedotčená temná fantazie
se stovkami dveří
jedny otevřu
a padám hlubokou propastí
tvých vzpomínek
až na samotné na dno
kde se válí
použité unavené city
potrhaná křídla andělů
prvotní tlukot zamilování
a láska
uvězněná v okovech

to já
jsem klíč

a tak jdu dál
překonám všechny nástrahy
léčky
abych tě pochopil

padnu na hubu
ale zase vstanu

cestou potkávám
zbloudilé duše
co už se nikdy nevrátí
a jen slabounce šeptají
dál už nechoď
tam je jen chlad a tma

tak křičím

to já
jsem ten klíč

najdu ten plamínek naděje
o přiložím do něho
moje city
pocity
víru
až se mocně rozhoří
a tvé celé srdce
se zalije teplem a světlem
jako východ slunce
nad mořem

to já
jsem ten Klíč...