Už dost!

Stará pramice u břehu se pohupuje,
stromy suché, bez listí a života.
Sám Cháron na ní časem pluje,
žít bez lásky je přeci marnota.

Tak co, zbývá udělat jen krok,
Cháron natahuje neúprosně ruku.
Za zlatou minci překoná Styxu tok,
pramice odráží za skřípění zvuku.

Až dorazíme na druhý břeh,
v Tartaru snad bude od lásky klid.
Touha a žal zastaví svůj běh,
já hltavě vodu z Léthé budu pít.