dech nech znít

nevkládej do úst slova

jen dech

nech znít

 

to nebeská mana

pošetilých 

bláznů

 

bez doteku

hladí po skráních

až kdesi uvnitř rozechvívá

 

voda živá

pramen neutuchající

vyvěrá až kamsi mimo nás

 

nezná prostor ani čas

bezbřeze se vylévá

a znovu vrací

 

v nás

 

v dotecích pak konejšivá

konejšivá

voda živá

 

jen neulpívat

ve svobodě znovu

ponechat ji odejít

 

pro vší ten klid

jehož svět ti nedá

beze slova vyšumělá

 

otisk v tobě zanechává

šelest srdce

zná jej

zná

 

známku na obálce

pečeť

ve dví rozlomená