V zahradě nálezů a ztrát

Něco v tobě je jako zahrada

ve věčném spánku

a přece tak živá

a těkavá

jako

rtuť

 

Něco v tobě Teď neumím to přesně popsat

je mi blízké jako ta nejkrásnější místa

na Zemi kam si nemůžeme dovolit

vzlétnout z našich platů

Můžeme však

snít

 

Nikdo by neměl totiž mít právo

krást nám naše sny

nebo je pošlapat

jako květy

v tvé

zahradě

 

Můžeš se zdát tajemná

zamřížovaná za vábivou maskou

líčidel

 

A bude to jako láska kvůli které

nemůžeš vzrušením dýchat a spát

Tak se cítí tvá alabastrová pleť když 

skrýváš pravou tvář pod nánosy faktoru X

 

A bude to jako tehdy První polibek na autobusáku

Srdce bijící na infarkt myokardu Pár veršů do ticha

a déšť kličkující mezi provazy slunečního svitu a korun

létem unavených Kaštanů

 

Bude to jako vyznání které se špatně čte i po letech

z rozmáčenýho notýsku který měl ambice stát se zpovědnicí tvé

prokřehlé duše

 

Vím zas tě budu přemlouvat že jsi krásná zadarmo

Že jsi krásná protože jsi Bez všech atributů které sis přečetla

v časopisech Bez všech těch anorektických předimenzovaných

šablon rádobykrásy I s jedním okem Maďarskými předky

a litevským tátou co narukoval k Hitlerovi

I když tě nazývám zahradou

a jsi spíš solitér

strom s kořeny v čase

a mé zjizvené duši

 

Byl jsi 

Byl

mou zahradou

kde jsem se mohla vyplakat

 

Zatímco nyní

pláču leda tak do kapesníku

 

z nálezů a ztrát