To

Okna skrápí provazy deště
malý Jiřík však doma být nechce.
Jeho velký bratr mu vyrobil hračku,
má ho tak rád,tak honem do gumáčků
a pádí ven si hrát.

Jak krásně prší, panečku
on má z papíru lodičku.
Okolo cesty teče strouha
není to jen louže pouhá.
Je to vzbouřené moře
v té strouze.

A Jiřík běží vedle toho korábu.
Ten najednou zrychlí
pak se na místě zachvěje
a šup, do jímky zapluje.
Jiřík je nešťastný,
chce se mu plakat,
má vztek.
Okolo temného otvoru capká.

Říká si: To je pech.
A najednou mu přeběhne mráz po zádech.
Úlek mu probleskne tváří.
Tam, ve tmě kanálu,
oranžové oči do tmy září.
Nazdar, Jiříku, chceš svoji loďku?


A Jiřík nevěří vlastním očím.
Tam dole je klaun
červený nos a oranžové oči.
Na ukazováku se mu Jiříkova loďka točí.
A v ruce druhé svírá,
barevné balónky,
to obavy stírá ... .

Jiříku, chceš balónek?
A v Jiříkově hlavě
něco zvoní poplašně.
Nesmím brát věci od cizích lidí.
Tady tě nikdo nevidí.
Já jsem Bob Gray,
tančící klaun Pennywise.

Tady dole je celý cirkus
co baví vás.
Spláchla mně povodeň
i s celým cirkusem.
Tak Jiříku pojď už sem.
a Jiřík uvěří
vždyť je mu šest let
nezná ještě svět.

Najedou cítí vůni vaty cukrové
a vidí už jen balónky duhové.
Natáhne ruku po balónku
a v hlavě zas zvonění toho zvonku.

Poslední v jeho bytí.
Klaun už ho drží
svůj zvrácený apetit sytí.
Tvář se mu mění
za strašného vytí.

Pak, když ho našli
tak místo půlky tělíčka
měl jen krvavou kaši.
(Tak dopustil se Pennywise
své první vraždy.)
A jeho bratr Bill
bude na něj myslet s bolestí
už navždy.

Voda stéká po perutích ptáků ...
A Tvůj boj začíná Bille.
Tak hyjé Stříbrňáku!