KDY
KDY
KDY
kdy vlastně skončilo mé dětství?
když jsem si přestal hrát na indiány?
nebo když jsem odešel na internát kvůli holce
zatímco rodičům jsem nakukal
že je to kvůli blížící se maturitě?
či snad když mi začalo docházet
že všechno je vždycky jinak?
nebo když mi umřel mladší kamarád
má nejčistší a zároveň nejpalčivější první láska
a já nedokázal najít způsob
jak svůj život vyměnit za ten jeho?
možná tehdy jsem se definitivně vyplakal ze svého dětství?
nebo jsem snad doopravdy dospěl až svým coming outem
kdy jsem konečně završil svou odloženou pubertu?
jenže já ji vlastně nezavršil nikdy
pubertální nápady mám furt
a pořád za ně občas i pykám
akorát si z toho už nic nedělám
spíš se tomu s útrpným pochopením směju
a naučil jsem se i sobě odpouštět
když mi postupně došlo
že rozum už stejně nikdy nedostanu
vždyť i ty pitomé uhry se mi pořád ještě dělají
co když tedy mé dětství nikdy neskončilo
jen se propletlo s dospíváním a dospělostí
a drží se mě stále zuby nehty
třeba podpírá i mé nastupující stáří
kéž by tak neskončilo nikdy
a smálo se mi z očí i tehdy
až mi je bude zavírat už někdo jiný
* * * * *
proč jsem si vlastně položil tak blbou otázku?
Praha, 15.4.2019
https://www.youtube.com/watch?v=Too_qYIOkEY
Komentáře (28)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Já už Ti to psal,ale co kdyby jsi to zapomněl,vítej v klubu pánukluků :-)
17.04.2019 20:20:37 | Danger
Prosím, napiš Amonasře povídku.
16.04.2019 19:50:57 | Tvbm
Jéje, tak to budu muset asi zase někdy zkusit - ale neslibuju kdy... :-))
16.04.2019 19:55:49 | Amonasr
Ptal ses naopak moc dobře ... no, abychom se tu ještě jednou dneska zmínili o Čapkovi, ten říkal, že kluk je mužem v okamžiku, kdy obejde kaluž :-)
Každý to asi máme jinak - kéž Teb dětské piškuntálkoviny neopustí nikdy!
16.04.2019 19:43:29 | Pamína
No vidíš, to jsem neznal - a přitom jsem od Čapka toho tolik kdysi přečetl... :-) Ale možná jsem tento výrok jen mezitím zapomněl. Jako skoro všechno, co jsem kdy četl a viděl... Ve mně se ty stopy ale ukládají nějak jinak - ne že by se snad úplně zase setřely. Možná by se někde ve sněhu zničehonic nějaká taky někdy objevila... :-)) Každopádně je to vtipná a výstižná metafora (jak taky u Čapka jinak). Nakonec ale i tak to myslím neznamená, že ten muž nezůstane zároveň i klukem - a sám Čapek jím určitě byl až do poslední chvíle :-)
16.04.2019 19:54:42 | Amonasr
...kakhle nějak
ho nosíme v sobě
všichni
někteří si to připustí
jiní zestárnou
aniž by stihli zmoudřet
zase jsi mě donutil přemýšlet
hezké čtení
já byl vždycky kovboj...
:-)
16.04.2019 11:06:18 | piťura
Díky, kovboji, že Tě to přimělo k přemýšlení i o sobě - to mám vždycky velkou radost :-)
16.04.2019 18:58:22 | Amonasr
Já to mám jasný. Mně porodí až smrt a mládí mám před sebou !
Ale ta životní diagnóza nevyléčitelné dětské puberty, není taky k zahození. Je to elixír.
15.04.2019 23:17:36 | šerý
...každý má v sobě své vlastní vnitřní dítě,když je hravé,je to v pořádku
.....jen...někdy bývá poraněné...okolnostmi nebo tenkrát necitlivými dospělými....tak jej vědomě lečme......hlavně neztrácejme hravost.....
......a ten údiv,co je podstatou radosti........Ji./úsměv/
15.04.2019 21:58:47 | jitoush
Naprosto souhlasím, Jitko, a je moc dobře, že jsi zmínila právě údiv - kdo už neumí nacházet v sobě údiv, dítě v sobě nejspíš ke své škodě už definitivně zabil... :-)
16.04.2019 18:56:38 | Amonasr
Já myslím, že poetové jsou jednou nohou děti a druhou puberťáci:-) a to je diagnóza "nafurt"
15.04.2019 19:40:29 | básněnka
Moc pěkný čtení. Taky mám pocit, že čím jsem starší, tím víc se chci chovat svobodně a bez zábran jako když jsem byla dítě :-)
15.04.2019 19:18:33 | vlnka
Taky se asi většinou chovám jako kdyby dětství neskončilo, jen jeden velký zlom akorát nastal když umřel táta. Chci říct že mě povídání přimělo si tu otázku taky položit. Můžu se na něco zeptat? Máš ve své tvorbě také román? Tady tohle je odstavec prózy, ktery se hodí nazvat prostě "kapitola 1". Jistě to zvládáš mluvit takto souvisle plynule vytrvale v náboji.
15.04.2019 19:11:49 | Karel Koryntka
A to mi vždycky udělá radost největší, když text přiměje čtenáře k vlastnímu zamyšlení - díky :-)
Ne, romanopisec ze mě asi nikdy nebude, i když jsem se už v dětství obdivoval Karlu Čapkovi a na gymnáziu pak i Stefanu Zweigovi (abych jmenoval dva své tehdy největší idoly), zatímco Morgenstern, Prévert apod. byli až ve druhém sledu. Vím, že próza by mi po formální stránce asi šla líp než verše, ale vzhledem k nedostatku času se raději vypisuju ve verších - tam si vystačím s jednotlivými myšlenkami či několika obrazy. A v mládí jsem ze sebe potřeboval dostávat hlavně přetlak emocí a na to jsou básničky přímo ideální. Pár povídek tu ale taky mám. Ovšem myšlenku na nějakou novelu či román jsem taky ještě úplně nezapudil, snad až se zbavím všech ostatních aktivit a budu mít čas se do něčeho naplno (a taky nadlouho) ponořit a bude-li po ruce i silné téma (a hlavně pokud se něčeho takového opravdu dožiju). Ale je to jen asi zbožné přání, kterým se nijak netrápím. Když jsem před několika lety objevil Liter, byl to pro mě nový světadíl a brouzdání po něm mi zatím úplně dostačuje :-)
16.04.2019 18:46:02 | Amonasr
Možná bys mohl začít novelou ... jinak mi to přijde jako hodně dobrý nápad pana KK :-)
16.04.2019 19:30:10 | Pamína
:-D Díky za povzbuzení, milá Pamíno ;-)) Sama ale asi dobře tušíš, že potřebný klid a čas na něco podobného stěží kdy budu mít. Ale připomeň mi to třeba za dvacet let, co kdyby... :-))
16.04.2019 19:34:05 | Amonasr
To je úchvatný rozbor :)
15.04.2019 18:59:43 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
Dětství v nás... je super!!
Pepo a víš Ty, že jsem na tu svou holčinu copatou, držtičku nevymáchanou čím dál víc hrdá;).
15.04.2019 18:56:30 | Malá mořská víla