koukám se na tebe
tak jako kdysi...má blonďatá
stále je vidím
tehdejší rysy...škrábu do zlata
nehtem a lámu ho
touha má na druhou ...ptám se zda-li
jednou až zaprší
skončíme v náruči...dokonalí
nebo jen
pod dojmem
dávných stínů
po krocích
po nocích
s časem splynu
stanu se tlukotem
tvůj obraz uchopen
ozvěnou srdce
v úderech rozbitý
kvantován pocity
volám "vzbuď se"
....
najít to místo kde bude stát
kde slunci čelit hrdou výzvou
tam vracet se nic nezískat
jen energii starou jizvou
nechat proudit
a nikdy soudit minulé..
....a nikdy.......a jak tak koukám nahoru a dolu...zasejc si se pěkně "rozjel",
to jako když se vytáhne špunt z "rozštěrchané"lahve....to je dobře....
.....Ji./úsměv/
25.04.2019 20:37:53 | jitoush