Temnota

Stíny tvé minulosti
tě pořád stíhají.
Nikdy tě neopustí.
Jsi plný zlosti.
– Zoufalství.

A když je temnota
kolem tebe
tak jsi sám.
A já přísahám,
že jednou
rozjasní se nebe.

Neboj.

To přejde.

Pořád ale opakuješ,
že si tě vezmou s sebou.

A já vím,
že jsem stejná.
Plná zoufalství.
Ale snad nepatřím
k nim.

Co když ale budu
ta, která tě zničí?
Co když budu
ta, která ví čím
ti ublížit?

Nebojím se.

Nikdy.

Nikdy se to nestane.

Kam se vytratila radost
z tvých očí?
Kde se objevila touha
všechno skončit?

Je tma.
Všude okolo.
Zavřít oči
je zbytečné.
Stačilo by slovo
a vše skončí.
Nebo ne?
Kéž by.

Neboj.

Nezhasni mě.

Prosím.

Pusť mě.
A společně utečeme.
Pryč.
Na konec světa.

Ale co když
vše, co je skutečné
končí?

Nebojím se.
Proč bych měla?