ČTENÁŘ
odložil knihu
a bylo mu tak zvláštně líto
že už ji dočetl
nechtělo se mu ještě z příběhu ven
do svého vlastního světa
i když ten příběh jako by do něj tak trochu taky patřil
rozuměl jeho hrdinovi
snad stejně empaticky s příměsí bolesti
sympatie i obav
jako autor když knihu psal
jistě ji psal také sám o sobě
to se pozná
a taky tak trochu o něm
to už je ale jen na čtenáři
do jaké míry splyne s postavou
znal moc dobře ona hnutí mysli
i když mu byla někdy cizí ta lehkost
s níž se hrdina pohyboval ve vyšších kruzích
nižší střední původ ho s ním naopak spojoval
konfrontoval různé jeho kroky
se svými zásadami slabostmi a zvyky
leccos by dělal jinak
nebyl v tom ale žádný odsudek
spíš nečekaná náklonnost k tomu
na kterého by se ve svém okolí
díval spíš s mírně opovržlivou ironií
nesnášel nikdy snobské večírky na rozdíl od hrdiny
byly mu převážně utrpením
i když jimi proplouval kdysi navenek podobně úspěšně
jen ten požitek z nich mu byl zcela cizí
nemohl přitom nepomyslet na autora
jak dalece se svým románem odhaloval sám
i když s patřičným odstupem od celé scény
ne však chladným a odtažitým
naopak s mistrovským ztotožněním zasvěcence
tím čtením jako by se nořil do nějaké své vlastní poněkud zasuté vrstvy
něžné i dráždivě bolavé
kousavé i k pohlazení
příjemně vrnící
ovšem s lačnými záblesky v očích
zemitě stahující noblesu z výšin k realitě
a smyslem pro krásu nehodícím se k touze po úspěchu
jen nerad vrací tu knihu zpět do police
dnes už však pracovat nebude
realita musí do zítřka počkat
pustí ji k sobě až po doznění
po odplutí té snově křehké zlaté rybky
než by ji sežrala bez špetky smyslu pro tajemné okouzlení
ta věčně hladově číhající kočka
Praha, 24.8.2019
https://www.youtube.com/watch?v=983y7ipDXRE
My knihomolové si rádi kousnem dobré knihy...ale je jich tak málo...a balastního papíru hodně...;-)
26.08.2019 14:27:28 | Marten
Za knihomola se asi sám označit nemůžu, ale jinak souhlasím. Když se tak někdy procházím velkými knihkupectvími, tak si říkám, kolik lesů přijde zbytečně nazmar vydáváním toho naprosto převažujícího balastu. A kolik duší se jím navíc kontaminuje ;-)
28.08.2019 20:48:56 | Amonasr
Každá kniha má svého čtenáře, který si ji vybere z nějaké neznámé empatie a najde tam to, co právě potřeboval.Jinak knihu odloží, protože mu nemá v tom okamžiku co říct. Pěkná úvaha, taky mě někdy kniha tak osloví, že ještě nechci, aby skončila :-)
25.08.2019 14:47:39 | vlnka
To je nejlepší, když kniha člověka sama přinutí, aby ji celou dočetl :-)
28.08.2019 20:45:22 | Amonasr
Příběhy a knihy, bez nich by můj svět nemohl existovat, mám je rada od dětství...a ta láska, oproti jiným, mi vydržela doposud :-)
25.08.2019 08:18:06 | básněnka
Já naopak po dlouhých letech odloučení na stará kolena zjišťuju, že stará láska skutečně nerezaví :-))
28.08.2019 20:43:28 | Amonasr
Musím se přiznat, že čtení poslední dobou zanedbávám. Ale Jedna z posledních knížek jež jsem dočetl a do jejíž hlavní hrdinky jsem se takřka zamiloval byla Zabiják od Emila Zoly. Jeho Gervaisa mě mi nedala spát.
Nádherně jsi popsal pouto čtenáře spisovatele a jeho díla. Klobouk dolů.
25.08.2019 06:52:51 | Blázen
Díky za přijetí a znělou reflexi :-) Já hltal knížky jako dítě a ještě na gymnáziu, pak už nějak na ně nebyl čas, a pozvolna se k nim v posledních letech teprve zase vracím. S tou zamilovaností do Gervaisy jsi mi připomněl mé vlastní okouzlení Querellem z Brestu od Jeana Geneta, i když v realitě bych se před podobným týpkem měl asi raději na pozoru :-)) Onehdá jsem si jen tak ze zvědavosti přečetl pár povídek od Turgeněva, který mě zatím moc nelákal, a byl jsem ohromený, jak i taková klasika může být silně napsaná a nijak nestárne, pokud byl autor opravdový mistr.
28.08.2019 20:41:55 | Amonasr