když stíny začnou hladit
naše konce konců
v rozoraných prázdnotách
přichází chtivý strachoklam
vylamuje plaňky z planého štěstí
a bolavému srdci šeptá beznaděj
Básnička je dobrá napoprvé, když čtenář autora nezná. Když zprávy tvého hrdiny čtu pravidelně - a on často ledabyle spokojeně mluví o nesmyslech a dalších paradoxech života - tak je potíž mu věřit hlášky o plaňkách a šeptané beznaději. Jsou ty hlášky ušité jaksi stejnou jehlou a nití, stejnými stehy. To nebudí důvěru a nedlouho přečtení se dobrý dojem mění na podezření, že tudy šel ne zloděj, to vůbec, někdo spíš sympatický ale přece jen šikulka-prášil
26.08.2019 08:17:55 | Karel Koryntka