z duše setřeš každou slzu
navracíš naději
kde člověk víc nedoufá
v beznaději
do prázdna
vpouštíš vzduch
rybám v řece
stavidlo pozvedáš
a přece
v blízkosti s tebou
člověk ani nedýchá
paradox smrti
života
vnitřní rozhovor
bezhlasý
v bezhlesí
do kopřiv
za trochou
toho zmaru
do moře
pro žízně
uhašení
a stále ještě
je to málo
pro jeden život
a strašně moc
pro jediné
zapomnění
Mít alespoň kousek ryzího citu záviděl bych ti tohle dílko
11.10.2019 07:43:20 | blázen