Milenci

Zatažené rolety, venku déšť,
padá slza, padá dolů,
jedna postel a dva milenci,
každý sám, však spolu.

Jen hřmění rozráží ticho,
slza stéká stále níž,
dvě těla spolu propletena,
vzdálená, ale blíž.

A blesky projasňují tmu,
slza na zem upadá,
srdce spojena už navždy,
každý sám však usíná.