ZNAMENÍ
touha
zážitek
emoce
slast
potěcha těla
vzduchový polštář pro duši
co rychle splaskne
znova a zas
věčný kolotoč
jízda do obrátek
sešup
a stále nemáš dost
čeho je moc
toho je příliš jak se říká
až se omrzí
a pak přijde zničehonic chvíle
kdy kamsi zmizí čas
s ním i tvůj neklid a neukojený hlad
po tom co ještě nemáš
a mohl bys mít
prostoupí tě absolutní klid
staneš se částečkou nekonečna
co nikam nespěchá
stačí jí jen být
být součástí zázraku universa
ta chvíle už se možná nevrátí
byla jen tady a teď
zbyla ti po ní radost z doteku
a tak trochu i stesk
smutkem však nezkalený
snad znamení
že věčnost byla je a bude
že nikdy neumírá
perpetuum mobile
v němž se bez přestání rodí
zázrak lásky
spása naděje
intuicí posvěcená víra
Praha, 12.12.2019
https://www.youtube.com/watch?v=Nnuq9PXbywA
...není k tomu co dodat...úplně Ti rozumím.....ten zdánlivě nevysvětlitelný
neuchopitelný stesk......Tvá niterná...a Ty víš,že tyhle Tvoje mám ráda....
...líbí tedy.....Ji./úsměv/
15.12.2019 19:49:17 | jitoush
Ami...můj nejoblíbenější Bach...mysl mi plesá...víš, při čtení tvé básně se mi otevřelo srdce a projelo jím koňské dvojspřeží...doslova proletělo a kočí použil na koně bič...stává se mi to někdy. A u tebe vím, že prostě působí emoce při čtení. Protože volíš taková slova, která se do mne vpíjí a uvnitř mně nasekají na kousky...snad je to příliš - nevím jak bych to řekla - ode mne troufalé, že Ti to píšu, ale je to tak...už je mi zcela dobře, byl to jen takový chvilkový pocit:-)trefil ses prostě zrovna do mé nálady:-) moc krásná báseň. Moc....*ST*
13.12.2019 17:30:11 | Anděl
Proč troufalé? Mně naopak těší, že vnímáš verše emotivně - díky za pěkně košatou reflexi, Anděli :-)
13.12.2019 21:43:29 | Amonasr
My ale jsme částečkami nekonečna :-)
Krásná báseň! Tuhle si ukládám, prosím...
12.12.2019 21:03:39 | Helen Zaurak
Znamení jsou stále. Stále si prožíváme dokola podobné a bojujeme i sami se sebou a ta energie proudí přes nás a kolem nás. Koloběh věčnosti a podobných možných i nemožných. ^ST^ ;-)
12.12.2019 20:04:47 | jenommarie
Ano, jsme toho součástí, ale zřídkakdy to dokážeme (nebo aspoň já) bezprostředně vnímat. Když jsem tohle psal, vybavila se mi návštěva jednoho starokřesťanského chrámu u Ravenny před několika lety, kde jsem byl čímsi neskutečně příjemným tak pohlcený, že se mi tam odsud vůbec nechtělo, vydržel bych tam sedět hodiny a regeneroval bych si při tom duši, jak jsem si tam s ohromeným úžasem lebedil... To bylo asi moje dosud nejsilnější setkání s transcendentnem, nesmírně uklidňující, pohodové, krásné. A ta návštěva se vlastně uskutečnila spíš nedopatřením - jako by to na mě osud šibalsky nastrojil. Dodneška jsem mu za to vděčný :-)
13.12.2019 15:41:33 | Amonasr
Věčnost byla je a bude,
jak výstižné.ST, jinak to nejde.
12.12.2019 19:21:10 | Jeněcovevzduchukrásného