JEN JEDEN PÁN

Jen jeden pán – jinak ulice pustá.
„Kdo je to? Kam kráčí?“ ptaj‘ se skrytá
v oknech domů zvědavá ústa.
„Kdo je to a odkud přitáh‘?“

Zvědavá lidí skrytých ústa
v záclonách domů šeptají si:
„A proč mu neustanou z očí slzy téci?“

Potom odpověď zazní čísi:
„Prý prorokem je zvaný on.
Za vším budoucí vidí věci.
Potká člověka – zří jeho skon,
a ví, kdo komu hlavu utne.
Za láskou každou vidí konce smutné.“

Pak ten zvláštní pán z téhle čtvrti
odešel krokem pomalým.
Otázek šípy létat přestaly
a lidé v míru žili do svých smrtí.

Jsem slza, jež kane od oka
toho proroka.