sláva pomíjivosti
jednou nastane onen bod
střetnutí
doteku
jenž pozvedne mne
zpět do tvého náručí
ve zlomku časovosti
pronikne paprsek
a osvítí zbylou temnotu
strachu z vlastního nepochopení
dával ses mi
rozbřesku
abych mohla zazářit
naší vzájemností
kousek po kousku
směla jsem
v tobě
poznávat sebe
součást
po součásti
celku
zazářit v temnotě
dát jí vale
navždy plout vesmírem
společného odlesku
Mám ráda Tvé básně, Zdeničko, jsou duchovní a zároveň velmi lidské, moc za ně děkuji, že mohu číst... :-)
15.12.2019 10:44:36 | Helen Zaurak
tak by tomu mělo asi být, Helenko ... duchovní a zároveň lidské ... moc děkuji za Tvé vnímání ... úsměv.z.
22.12.2019 21:16:08 | zdenka