BOKEM
BOKEM
v hlubokém lese myšlenek
nekácet
vysázet budoucím budoucnost
neztrácet
vystavět z prachu ctnost
oči do vitráže snů
v křehké krustě pocitů
neplakat
smát se jako malé dítě
nepadat
stát pevně v singularitě
srdce do větrolamů ukrýt
nedobytná pevnost
bez dveří a oken
po kapičkách ubýt
prostě se rozplynout
jako nepolapitelná nevinnost
mimo realitu někde bokem
od lidí
od světa
od všeho dění
od bytí
od rocheta
prostě odejít do snění...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
...ano...v tu pravou chvíli se rozplynout..../úsměv/...oslovila,nějak to zarezonovalo.....Ji.
15.12.2019 19:19:52 | jitoush
Je to už dávno, byla jsem sama jen s malým pejskem (čubičkou, co ji bratr mé kamarádky zachránil z popelnice), tak jenom já s tím pejskem jsme prožili asi 10 dnů v malém dřevěném srubu kdesi na samotě, před námi louka, sněhové ostrůvky (bylo předjaří), potok a pak už jen les. Po celou dobu jsem neviděla lidskou tvář, neslyšela slova, jen občas na louce po ránu panáčkovali zajíci. Přestože tam nebyla elektřina a musela jsem se spolehnout jen sama na sebe, byl to nejúžasnější čas mého života... cítila jsem splynutí snad s jakousi podstatou Života. Nic podobného jsem již více nezažila.
Děkuji za Tvou báseň, Zilo, za připomenutí... :-)
15.12.2019 10:37:24 | Helen Zaurak