TEKUTÝ SVĚT
navzdory touze kráčet jen po pevné zemi
brodíme se v pohyblivých píscích
které nám ujíždí pod nohama
boříme se do nich
zoufale hledáme místa k zachycení
v dlaních však svíráme jen rozměkle tvárné hroudy
co vzápětí protečou mezi prsty
a zbyde po nich jen lepkavý šlem
ztrácíme cesty ke světu a z něj zpátky zase domů
cestičky k sobě i ze sebe ven
Praha, 10.1.2019
https://www.youtube.com/watch?v=r4Noad4dQEo
Najít v sobě výchozí bod těžiště. V životě padáme vždy na jednu stranu. (Většinově, kde se nachází tvář.)
10.01.2020 22:44:44 | šerý
Ta je povedená.
Se zrnky písku,
které proklouznou nám mezi prsty,
zbydou i TA, co hřejí.
Nejsme si moc jiSTi,
přesto si sníme o naději. ^ST^ ;-) :-)
10.01.2020 14:23:55 | jenommarie
Děkuji za slůvka o naději :-) Ta není v této básni oproti většině mé ostatní tvorby zřetelně přítomna, tak jsem za ni rád alespoň v Tvé reflexi ;-)
10.01.2020 14:54:37 | Amonasr
jsem si teď pustila odkaz, také dobrý. :-) ;-)
10.01.2020 14:54:20 | jenommarie
Dík - také mě překvapilo, jak to s textem pěkně koresponduje. Někdy se to holt povede ;-)
10.01.2020 14:55:50 | Amonasr