Malý princ

Malý princ
#posvátnáhora #neviditelný #bílýbizon #velkétajemství #velkáprázdnota

Jen když jdu těžkými hvozdy, když plody slov zrají v měděném nebi a padají v ohnivých deštích k zemi, když znovu a zas křičim tvý jméno tak hlasitě, že se na mě připlujou podívat i zvědavý labutě, jen tehdy jsem svobodný a šťastný. Jen když zvoní zvony na lukách a na polích, když zvoní a zvěstují, když je nablízku naděje, víra a láska, když havrani létají nad domy a když dávám kouřový signály. Pak našlapuju po špičkách a tiše se plížím. Sleduju tě a ochraňuju. Uprostřed těch zelených a hlubokých lesů, kde je láska. Daleko od shluků civilizací, daleko od rozsvícených měst, ponořený hluboko v krajině. Jen nad hlavama se nám líně otáčejí a převalují proudový stíhačky, když se díváme na hvězdy, když jsme zakloněný a zakotvený v proudu vesmíru a života. V noci a v rojích cikád a jiných světlonošů, v spirálách a turbínách a cyklónách. V životě na okraji toho tepajícího mraveniště zakleslý do sebe a v sobě. Poslouchám tvůj tichý zpěv modliteb u ohňů, upomínám si tě se zavřenýma očima a pozoruju tě svýma šedýma vlčíma očima. Vyju na Měsíc a čekám a přeju ti lásku.
A teď už leť, jsi svobodná.

Jsem malý princ, malý šedivý vlk, odevzdaný proudu života a Velké Prázdnotě.


V mlhovinách, Leden 2020