jak takové příběhy lidi vrací... kam? můj první byt, lásky, opojení... zpívání z ona, dělání stojek u zdi... barevná koupelna. spaní na matracích... neřešení ničeho a všeho... sex ve sklepě, rozchody, shledání... první drby... první lhostejnost...vítr ve vlasech z toho všeho..
20.03.2021 01:52:26 | zelená víla
plastické a evokujíci obrazy
skvělé
05.02.2020 22:27:36 | CeP
Podle toho, jak to vnímám já, mám velkou výhodu, že se do takových oken nemusím dívat. Ne z toho důvodu, že by se díval člověk na něco špatného, prostě jen zachycený život ve skleněných tabulkách. Já se dívám převážně do zeleného, ovocné stromy, zahrádka, parčík, les...a to mám moc ráda. Není tomu ale zase tak dlouho, kdy jsem spala v Praze a tahle ta tvá, mi tu noc připomněla. Bylo to ve vypůjčeném bytě synovce a jeho ženy, okno bez záclon, s výhledem na dlážděný dvůr a do oken protějších bytů. Někdy v jednu ráno se v jednom okně rozsvítilo, postavila jsem na stůl žehličku a jen se dívala. Ten kluk se zdál být tak blízko. Napustil si vodu, postavil se k oknu a já v tu chvíli neřešila, že mě vidí stejně, jako já jeho.
Bylo to zvláštní a téměř nahé dívání.
05.02.2020 19:24:18 | Dreamy
jsem rád
že jsi to v tom našla
Ty v jednu ráno žehlíš?
06.02.2020 18:01:42 | piťura
Peču, vařím, uklízím, probírám se v kanceláři všemožnými dokumenty, telím, bahním a když na to přijde, tak i žehlím. Převažují ovšem večery, kdy spím a nebo se věnuji tomu, co nemusím, ale chci dělat.
Čekala jsem sama ve vypůjčeném bytě na kluky a ženská zvědavost mi nedovolila nezjistit, jak ta sedačka vypadá i pod tou hromadou prádla. I já měla malé děti a vím, jak je někdy "těžké" zapnout žehličku třeba jen na hodinu. :-)
06.02.2020 20:33:14 | Dreamy
.....Podprahově se mě to Tvé rozvinulo a pocítila jsem z toho něco bytostně "základního"......a taky klid,jako že to ono prostě je a nic to "nepřeválcuje".Ji.
03.02.2020 20:54:04 | jitoush
Takové komorní našlapování mám moc rád. Fakt jsem si i kvality a atmosféry užil.
03.02.2020 18:41:31 | šerý