QUO VADIS

.....jen se těmi existenciálními otázkami nesmíme nechat zahltit.....
.....to už pak je krůček k bolavé duši se všemi průvodními znaky....
....v určitém momentu je lepší to utnout a jít něco hmatatelného vytvořit/třeba báseň/nebo stůl nebo tak něco, případně někoho potěšit nebo popadnout
a vřele jej obejmout......místo bloudění v myšlenkách tak hmatatelné "hmatatelno".....Ji./úsměv/

13.02.2020 21:59:08 | jitoush

Souhlasím s Tebou, Jitko, je pro mě i zajímavé, že Tě báseň přiměla právě k této úvaze :-) Řekl bych, že je to něco jako jing a jang - nezbytnost udržování rovnováhy, což ale nejde jinak, než neustálým kolísáním kolem ní. Jakákoliv jednostrannost deformuje - tím či oním směrem. Někdy až závidím těm, kteří si žádné existenciální otázky nekladou a jen konzumují život na maximum podle hesla doby "žít a užít". Až to ovšem často zkonzumuje je samotné... Nicméně věčně se vznášet jen ve sférách hvězdné mlhoviny někde ve vlastní duši je opačný extrém. Je myslím dobré si kamsi k ní občas zaletět, ale nezapomenout zároveň cestu zpět na zem - jsme přece vesmířané i pozemšťané zároveň. A poezie života tak neustále osciluje mezi nebem a zemí... ;-) Díky za hezké zamyšlení :-)

14.02.2020 10:33:49 | Amonasr

Kolem je všechno v kruhu, jenom budoucnost je před námi

12.02.2020 22:39:48 | Petbab

Ta je ve spirále ;-)

13.02.2020 16:41:47 | Amonasr

sakra Amone
Ty na mě
začínáš být těžší
a těžší

12.02.2020 16:05:37 | piťura

:-D Až tak...? ;-))

13.02.2020 16:41:17 | Amonasr

Ano. I figurální porcelán, obrazy, plastiky a symfonická hudba nemusí vždy prozrazovat své hluboké významy (a příběhy.) "Bezdotyková" poezie alespoň v náznacích. Člověk jak "nevidomí požitkář" si musí dál vytvarovat dle svého os. naturelu a etického vnímání.
Publikovaná poezie má svůj díl poetiky. I zde se objevuje Tvůj dar popisnosti a pobídka k zamyšlení. Pěkná práce.

10.02.2020 20:21:14 | šerý

Mám rád otázky, které vyvolávají další otázky - díky za další znělé zastavení, šerý :-)

11.02.2020 15:26:51 | Amonasr

Verše hodné zamyšlení, evokují ve mně otázku, jestli mezi všemi těmi vábničkami a svody života dokážeme najít smysl proč tu jsme a kam jdeme:-)

10.02.2020 20:20:22 | vlnka

To je myslím věčné hledání - ale stojí snad za to, se o to pokoušet :-)

11.02.2020 15:25:33 | Amonasr

Přemýšlím nad tvými slovy
a co ti na ně povím,
ale moc se mi to nevede.
Mimoděk mi napadlo:
Kráčíme si pilně
jaksi neomylně
tak různými směry
mnohdy bez opěry
někdy bez důvěry
za světlem i vnoci
ke STejnému konci...
Doufám že to nevezmeš jako zlehčení tvé básně. Napsal jsi to krásně.
Dodatek - ten román dávno patří mezi moje nej.

10.02.2020 19:44:50 | Kapka

Naopak se Ti to povedlo moc hezky - díky za krásný komentář :-)

11.02.2020 15:24:36 | Amonasr