Moudrý stařec

Moudrý stařec, chodíval po světě

nehonil se však po každé metě.

Chodil, protože věřil v cíl.

Měl tak už v nohách mnoho mil,

jež jej nezajímaly a šel dál, dál.

Šel dál, protože nesnesl že by stál.

A při chůzi vzpomínal,

kde už byl, co už již znal,

koho kdy a jak potkal,

kde se kdo kal, kde pokal.

A on šel dále, stálý, a přec proměnný,

viděl, slyšel věci mnohdy neznámý

jeho náhled zprvu prázdný,

byl náhle zcela úplný.

Zrak již neměl a ani nebylo potřeba

provázela jej jeho stará moudrá slova.

Nemluvil, na druhé, mluvil jim do duše.