Objímání
Objímání
Dýchala jitro z cizích úst,
blízkost jsou stvoly v soukolí,
beztvará prázdnota v mezidlaní
objala mrtvé moře hořem,
samota nikdy nezná půst,
umírat dá se pro cokoli,
odvahu sbírala v usebrání,
člověk se láme pod hříchem.
Po růžích zbývá vůně a trní,
po lásce takřka jakbysmet
- v náručí dítě zkolébané
zanechá otisky na srdci,
prach prachu vbrzku zevšední
i v slzách dá se zasklít svět,
gordické uzle zpřetrhané,
nežijme minulé pro budoucí.
Ztráty jsou budoucí nalézání,
podstata podobu skrývá u dna,
luna má tváře odvrácené
spodobou vlastní člověku,
bezetmá paměť bolaví po dni,
i když ji utápíš do vína
srdce se v srdci rozvzpomene
a nalezne v něm útěchu.
Komentáře (17)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
JIŘÍ,je úžasné, že se hlásíš k Luně celé-tedy i k odvrácené její straně,vědom si, že růže kvetou všude, byť na nich nemáme ustláno-Tvá poezie o tom hodně ví,jsem rád, že Tě znám....*ST*:-D*
pozdrav Štěpánku-kéž jí už bříško nebolí**
Frr-j
23.02.2020 14:02:15 | Frr
Děkuji Ti Jiří, mě vždycky tak nějak více zajímalo to hůře viditelné :o)Potěšení je na mé straně, také jsme moc rád, že Tě znám a mám v Tobě přítele. Štěpánce už je dobře :o)
01.03.2020 06:46:24 | Akrij8
hutné verše bez patosu
skvěle Jiří skvěle
23.02.2020 13:11:48 | CeP
Pro mě báseň končí v momentě, kdy se dá umírat pro cokoli. První strofa, především první dva verše, mi vnikly hluboko do duše. Další strofy už nejsou pro mě, nejspíš jen pro tebe. Díky moc.
23.02.2020 10:42:42 | MLADÝ BÁSNÍK