rozednívá se
vstává světlo mé duše
raduji se
spolu s tebou
zpívám ti svítání
duší otevřenou
nakloněnou tobě
zatančíme si
v měkké trávě
urousané šaty od rosy
za sebou zanecháme
lehké jak vánek
klesají k zemi
jan na malou chvíli
zachytíme je v pozdržení
pro onu neopakovatelnou
chvíli
......vědomě pozdržet v sobě onu neopakovatelnou chvíli....vnímat ji
a nezapomenout,jak "chutnala",abychom "hladoví"si ji opět zvědomili
pro nasycení.......to vnitřní........Ji./úsměv/
09.03.2020 20:17:06 | jitoush
STále nás dohání dávné smutky staré křivdy bolesti kdy už máme pocit že nemůžeme dál... :-(( mám Tě ve veliké úctě a Tvé básně čtu s posvátnou pokorou... je mi tak líto že Tvoje srdce pláče... :-(( ale vím věřím že vše dobré co dáváš lidem kolem se Ti vrátí :-)) Tvá víra a naděje tak obrovskou silou zaplane protože to jsi Ty Zdeničko křehká a přitom silná pro to co Ti život špatného udělal :-)))
09.03.2020 10:01:18 | Iva Husárková
děkuji ... Ivu ... ale každý z nás něco neseme... viď ... úsměv.z.
23.03.2020 15:27:04 | zdenka
Frráček naznačil že máš špatné období (snad nevadí často o Tobě mluví a s láskou) a když se nedaří otevírají se rány :-(( hodně zdraví Bílá holubice ÚSMĚV :-)))
03.04.2020 05:29:57 | Iva Husárková
Ty chvíle jsou pro naši duši, jako čerSTvé ovzduší.
Ať se opakují milá Zdeničko. Krásná báseň ;-)**
09.03.2020 07:35:27 | jenommarie
Moc se mi líbí a vzdor poetickému obrazu, čtu mezi řádky . . . .
Představivost vzbuzují jen dobře napsané záležitosti ;-)
09.03.2020 06:04:01 | petrzal