získaný čas

museli jsme zajet do města
já a Petr

potřebovali jsme vyřešit
jednu věc
s naším klientem

jednalo se o staršího chlápka
kterému se zvrhlo sázení
už to neměl nějakou dobu pod kontrolou
a dlužil nám peníze

měla to být hladká akce
a tak jsme to tentokrát naplánovali
bez našich chlapců

zaparkovali jsme před domem
vyjeli do sedmého patra
našli jmenovku
a Petr zabouchal
dveře ale nebyly zamčené a pootevřely se
vešli jsme tedy dovnitř

v bytě byl nasládlý smrad
a hrobové ticho
pomalu jsme jej prošli
až jsme skončili
v poslední místnosti
tam
na zemi
ležel náš sázkař
bez známek štěstí

musel na té podlaze
odpočívat už pár dní
protože se nám začínal pěkně nafukovat
a mě napadlo
že s penězma bude problém

u okna stála žena
v černých šatech
a dívala se dolů na ulici
ani se nehla
a rovnou spustila: ,,nebudu
za vás
pánové
dělat vaši práci,,

,,co je to za čubku?,, zeptal
se mě Petr
a šťouchal při tom
nohou do chlápka

ženská se na nás otočila
ukázala prstem na Petra
a řekla něco latinsky

měla nazlobený výraz
a hluboké oči (tak hluboké
že v nich mohl zmizet
klidně celý svět) přišlo mi
že ty oči znám
jenom jsem k nim neuměl
nikoho přiřadit

Petr se (s vytřeštěným
výrazem) chytil za krk
začal chroptět
a krátce nato
se zkácel rovnou na toho vyhaslýho gamblera

dopadl na něj
jako na vodní postel
a místností se roznesl
ještě větší smrad

mně se z té podívané
udělalo blbě
prudce jsem se předklonil
a hodil šavli

situace se nevyvíjela vůbec pozitivně
najednou jsme tu měli
dvě mrtvoly
a nablito

v hlavě se mi mihlo
že jsme zanechali
příliš mnoho stop
a taky
že už v tom asi jedu sám

znechuceně jsem ustoupil
od toho díla
a zeptal se jí: ,,kdo jsi?,,
ona se cynicky
pousmála a řekla: ,,to
je docela dobrá otázka
ale ty bys měl spíš přemýšlet
jak se dál rozhodneš
vezmeš si ty peníze
nebo svůj život?,,

mlčel jsem
protože občas mívám dlouhé vedení
a tady jsem tomu ještě úplně nerozuměl

ona se na mě upřeně dívala
a trochu u toho naklonila hlavu

abych získal čas
vyndal jsem krabičku cigaret
a zapálil si

nespustila ze mě oči
posadila se na parapet
vyhrnula si šaty
z podvazku vytáhla štos bankovek
hodila jej na podlahu
a dodala: ,,tady
by totiž mohlo
být pro dnešek všechno hotové,,

díval jsem se na ty její nohy
krásný
dlouhý
alabastrově bílý nohy
a pomalu mi to začalo docházet

ta mrcha měnila tváře

ona byla ta děvka
která si v Rudné
obtahovala horní ret rudou rtěnkou

ona kdysi nadělala z mých parťáků
v trezorové místnosti
hromadu mletýho masa

ona si utírala krvavá ústa bílou dlaní
ona byla Smrt

věděl jsem
že když ji teď nesejmu
bude mě pořád pronásledovat
nedá mi nikdy pokoj

rozeběhl jsem se k ní
a vší silou do ní strčil

v okně to zapraskalo
a s rachotem
se vyvalilo ven

Smrt proletěla sklem
ani se nesnažila zachránit

už jsem viděl pády
ale nikdo se u toho netvářil
tak lhostejně
jako ona

jenom si tak padala prostorem
obklopena střepy z okna
a její šaty
vlály

dopadla na zaparkované auto
ozvala se rána
a pak už bylo ticho

chvíli jsem na ni hleděl
ležela tam dole
šaty vyhrnuté
pořád měla ty krásný nohy

nakonec jsem si odpověděl sám
pro sebe: ,,vezmu
si obojí,,
otočil jsem se
sebral peníze ze země
a odešel mlčky pryč...