krajinný zlom - jezero
krajinný zlom - jezero
ještě jsem přírodě docela neodvykla
po osmé je první květen
a do mé opery mě zveš -
stále stejný fantom
vyberu si něhu
na kterou jsem zvyklá
svou odvrácenou stranu
si rozbalíme potom
..
ledovec čímsi protkaný
na souvrati běloby
obzor zaskřípal vranami
z hliněného podloží
hladina nebe snímá
vleklé tělo tmy
jak v beránčím snu o vlčích smečkách
je vlastní nekonečná stopa
těžištěm hladového dna
.
i v kazatelnách
čas znachověl
a v odlitcích skel pak počkal
na prázdné nebe na zemi;
kde noc pravidelně zdá se mi
v naléhavém tichu
doslovná
Komentáře (8)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Má stigmata co pálí znachovělý čas
02.05.2020 11:56:44 | básněnka
stigmata mých řek, sivé do krajnosti.. na srdcích zvonů, opustily břeh
02.05.2020 12:11:03 | vojtěška
Opravdu zajímavá...přemítám, co se za slovy se skrývá....líbí se mi ten celkový nádech...:-)
02.05.2020 11:17:58 | Majda
Milá vojtěško, trochu nerozumím té anotaci, ale báseň celkové má nádech naděje, vybrat si něhu a nepřemýšlet nad "zbytecnými", možná myšleno jinak, jen o ní přemýšlím. Ovšem to hladové dno zase říká něco jiného. Líbí se mi ta přirovnání, i v životě se nám mění vše, možná je tam zachyceno určité období. "ST" rozhodně se ještě vrátím ke čtení, nějak mi to nedá;-)
02.05.2020 09:30:06 | jenommarie
nevím, k druhé části mne kdysi inspiroval film pýcha a předsudek a k té první nyní, deset let na písmáku, který jsem naivně snad kdysi chtěla změnit, když změním hlavního hrdinu, no.. samozřejmě jediný kdo se nakonec změnil jsem já :)
02.05.2020 11:39:40 | vojtěška
Vojtěško, mnohé cesty k básni a tato byla složitější, jako celek jí vnímám, nerada bych jí dělila, ale teď, když vím, zase si jí čtu trochu jinýma očima. To je na básních krásné, vždy je můžeme číst jinak a vidět jiné, nové obrazy. Děkuji TI za objasnění k básni a krásný víkend;-)
02.05.2020 13:17:59 | jenommarie