hledačka
hledačka
v příštím vesmíru
šli jsme znovu po slepé silnici
a den byl bílé vyfouknuté vejce
vzdušný most; rozemletá křída
půltónem míjeli nás opatrné rostliny
střídaly různé zastávky; místo
v řeči vylámané do skály
z otisků;
na dně její suti jsme
teď hledali svou přítomnost
zatím co noc
váhavě odlévala inkoust
na měsíční papír času;
a potají se smála
mým přetrhaným vidinám ve vlaku
- tobě do vlasů přiznala svou pravou barvu
a mě
sny najednou odkvetly do vlčích máků
jak někdo nad námi
zastavil mraky
Komentáře (10)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Krásné a jisté verše o naprosto nejistých věcech - jako tahy štětcem od malířských mistrů:)
09.05.2020 06:47:16 | R.K.
A do kaluží se s cáknutím vlil
všechen měsíční svit,
já ztratila se už v druhém rýmu,
tolik zlámaných světelných vjemů.
Jen zachyceným okem a umem básnířky.
Krásné a krásně je to i číst.
Krásná báseň;-) "ST"
08.05.2020 16:38:09 | jenommarie
Odstřelila mne hra s časem v prvních verších. Od začátku do konce se báseň proměňuje do pro mne velmi efektivních metafor a přirovnání. Surrealistický nádech, který kompozici neruší svou nespoutaností. Lehce se čte a lehce hladí pod kůží. Už jsem ti to jednou napsal, ale tolik mi toho připomínáš. A jestli je poezie zrcadlo, tato báseň je zatím ten největší střípek, skrz který jsem se tady na Literu mohl podívat sám na sebe. A to má nevyčíslitelnou hodnotu. Díky moc, snad ti to budu moc jednou vrátit, M.
08.05.2020 10:58:28 | MLADÝ BÁSNÍK
takhle přemýšlet mě naučil egil z písmáku, ale není to úplně můj styl a moc se v tom necítím.. jsem daleko víc na ornament a odbourávám syrovost kde jen to jde,.. tvůj včerejší text mě včera zasáhl podobným způsobem.. ach ty staré časy.. v dobrém i zlém
08.05.2020 11:08:15 | vojtěška