bárkou času
bárkou času
kráčím po pobřeží
přesýpám písek mezi prsty
drolí se na malé krystalky
které pomoučily nárty
mých bosých nohou
něžné doteky času
ve mně spočinuly
chapadélky si pohrávají
celým mým nitrem
odkudsi z dáli se blíží
hejno plujících racků
veslují neslyšně blankytnou oblohou
noří se a znovu vyplouvají
jejich křídla se třpytí pod doteky
sluneční záře
na malou chvíli
setkala se naše srdce
v jediné bárce
Komentáře (15)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Slunná dlaň pohladila den. Spolu se struky mraků, noří se do čela obzoru. Díky Tvé poezii vzpomněl jsem si na Madeiru, kde lanovka nás vyvezla Funchalem na vrchol. A hladovým okem, podvečerem hleděli dolů v nezapomnění...
18.05.2020 00:38:49 | šerý
Moc krásné shledaní a ta chvíle je opět na nějakou dobu..naplněním. Krásná Zdeničko "ST" ;-)
17.05.2020 11:43:13 | jenommarie
Nádhera! Úplně to vidím před očima - moc krásně vykresleno a vysloveno! :-) ST
17.05.2020 11:24:03 | Majda