Květy vzpomínek

Červeně se tváří vlčí máky,
rozsetými úsměvy v lukách.
Vzpomínky mě táhnou zpátky,
osud nemám ve svých rukách.

Utíkám a na nohy mi dýchá,
jejich píseň tajemná.
Tak často to slýchám,
jak snaha má je dojemná.

Kolem tma vše černě halí,
jenom ony rudé jsou.
Jak hvězdy co v trávě stály,
když se větrem zakývou.

Kéž zmizí s příběhem mi za zády,
bez zátěže chci jít dál.
Mrtvé nechat myšlenek hromady,
nechat bohu co si vzal.