Do ztracena

 

Tendence odcházet i zůstávat je nám vlastní

už od dob

kdy se rukama daly nahmatat první kořeny

 

jedna část mě vyhlíží konec léta

ta druhá sčítá co jsme nestačili zachránit

a věci přežité

převádí přes most najatí tuláci

 

chybí mi

tvoje slova - ta nejvíc

nadhled

péče

a smích

co probouzel a léčil minulé, přítomné i budoucí

 

občas mám pocit že v konečcích prstů cítím zimu

to potom stárnu každý den s tím že přijde další sníh

ve kterém nebudou k vidění

tvoje stopy

 

kdyby se mě náhodou někdy někdo zeptal jestli jsem na to připravená

mlčela bych

tiskla se v rohu

poslouchala jak venku chodí zástupy stínů a lidí 

 

následují tě

 

do otevřených dlaní

vede dlouhá cesta

ulice kterými táhnou jsou nám zdánlivě povědomé

a ohmatané

teplým prachem.