déšť vypráví stromům
o kráse nebe
plní ústa loužím
skví se perličkou
v každém úžlabí lupenů
v jemné kráse květů
kape mi z vlasů
každá kapka průzračná
váhá
než mne opustí
nastavuji dešti tvář
kéž líbá mne
všude, kam se odváží
ne, já nepláču
to jen déšť je mé alibi
když opouští
mé plující oči
Krásný déšť co něžně tváře hladí
jen chutná trochu slaně jeho políbení...
Krásně hladí Andělko :)
23.08.2020 23:18:08 | Emily Říhová
Andělko, nádherná a ukládám si dnes obě..moc krásné a procítěné básně.
*ST;-)
23.08.2020 21:17:23 | jenommarie
ach...jsi tak milá Maruško, děkuji:-)
27.08.2020 17:34:35 | Anděl
....ach jo.....krásně píšeš...tuhle "drobotinu" si s dovolením uložím...
......dýchá to dýchá k vyslyšení.....Ji./úsměv/
23.08.2020 12:15:42 | jitoush