Dálavy

.
Šel jsem za deště
s pohledem dítěte
neuměl číst
a nevěděl zda je
po válce před válkou
nebo je

A byl chvilku sám
bez maminky
u skládky za městem
a spatřil podivné tvory
co prochází světem
větří
pach z míst beznaděje

Pár lidí se zastavilo
navzdory kulkám denní ráže
Co to tam v dálce bylo ?
Dítě ?
Nechej to být
Už se neukáže..

Někteří se odvážili až sem
ale byli natolik zbídačení
že zapomněli jak se hraje na něco
zatímco hráli že jsou někým
přinesli deky
a lístky do tomboly
Tak to dopadá když
vydáš se za město
Od těch dob máme jedno rčení
Být starým dítětem
To bolí..
.
.