den je akvárium
zářijového slunce
v tichosti listuji posledním stromem
přebírám spanilé oběšence
mé snové masky; uvízlé
na vláknech prachu;
jakýsi úhel
osvobodil stíny
průsvitnost tváře zrcadlí
macabre danse
i ódu na radost
nutkání i strachu;
až oživne popel
a stará bolest
srdce
.....listovat a ukládat k spánku všechno to,co vyrostlo,protože staré
pro nové.......Ji./úsměv/.....Vojtěško básnířko...Ty ale píšeš....ve stopách duše...
24.09.2020 18:35:37 | jitoush
Naskrz mě to zrentgenovalo..až na dřeň ..hlavně ty poslední. **ST ;)
23.09.2020 14:10:47 | jenommarie
vidím to podobně.. :)
22.09.2020 20:23:11 | Knoflík