znám domečky z karet
krystal
mříž;
a tíhu kterou
nezměříš
--
chvěje se jí zem
chvěje se list
chvěje se stránka,
kterou budeš číst
chvěje se struna
co zvolna přejíždíš
chvěje se kočka
chvěje se myš
chvěješ se ty;
když sladce spíš
chvějí se prsty po zádech
jak po skle
našla jsem kotě ve svý dlani
a bylo černý
k uzoufání
v dobách, kdy se mi vrátil dech
..
jak sbor bosých houslistů
v čekání na slovo
přejíždím prsty strom
zády po skle
s touhou se domlčet
posledním listem
..když se chvěje listoví v koruně Stromu života***:-D* ST*
/ už jsem Tě vojtěško postrádal /
25.09.2020 06:55:53 | Frr
......vzpoměla jsem si na ....."co je bez chvění,to není pevné"...../úsměv/
krásně se mi zatajilo....ano....jen ty tíhy nadlehčit...aby pak odlétly
a rozplynuly se.....Ji.Líbí....jak si se "zachvěla"...
24.09.2020 18:19:55 | jitoush
Nádherné verše Vojtěško, neotřelé, znějící, plné krásných obratů. Obdivuju, kolik podob chvění jsi ve verších tak hezky připodobnila.
23.09.2020 23:05:27 | Vivien
Vojtěško ta přirovnání jsou obdivuhodně vykreslená ..tíhu nelze úplně změřit...tíha když JE, tak zužuje vše a těžce se dýchá..
ať si tíha dlouho na duši nesedá..
Báseň je velmi pěkná..i když tíha nic pěkného není. *ST;)
Opatruj se a pěkné dny TI přeji.
23.09.2020 21:48:57 | jenommarie
mě se líbí ti bosí houslisté, vidím je v čisté košili a ve fraku, co jim krejčí chvějící se rukou ušili :) Pěkné, Vojtěško
23.09.2020 21:23:49 | Knoflík
Zajímavé. Právě proto, že píši jinak. To opakování "chvěje" - též (hned na začátku) i rým "mříž" - "nezměříš" - je velmi působivé.
23.09.2020 18:45:29 | ARNOKULT