vertigo
vertigo
tak dlouho jsem přecházela jedinou závrať
až napršelo mi do uší
ze všech světových stran
už rozeznávám jen
strohost svící
v tmavém obrysu lesa
tak s krajinou vážně
navazuji známost;
město čtu raději
jen braillovým písmem
ostrá struktura jeho pláně
neustále převáděná na pocit
měděné srdce na konci
každého nouzového východu
z věže nebo z ulice
je dočasný
nebem ukrytý metronom tmy
odměřuje mi krkavčí peří
za nesplněné sny
Komentáře (14)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Srdce v tvém podání dostává prostor nejen jako slovo v textu, spíše je tím, kdo píše. Má pak ještě smysl dodávat cosi o moudrosti, poznání, živoucnosti..člověku, který má vážnou známost s krajinou? Děkuji za hezké ráno s tvými básněmi.:)
19.10.2020 09:01:44 | Now
než kohout zakokrhá,bílá hůl rozprostře oponu,aby se barvy rozsvítili a Ty jsi mohla zase letět...
17.10.2020 19:09:58 | Danger
Báseň v krásném rauši. A ta poslední sloka, jak nedovřené dveře k mým čtenářským návratům*
15.10.2020 23:38:33 | šerý
Pochmurné časy
..sny jako uzlíky na provaze
uháčkovaného z mlhy
ze slov o příštím barevném kvítí
...a mořské záři
..zatím jen vlnobytí
..cítíme v dáli. Jj *ST
..Pochmurné časy
..ale musíme mít i barevné sny.;)
15.10.2020 21:00:29 | jenommarie
maruško děkuju,a kdepak chmury... jenom můry
15.10.2020 21:06:56 | vojtěška
Tak ještě že jen můry..ty některé i odletí:). Měj se krásně Vojtěško.
15.10.2020 21:10:17 | jenommarie
lano napjaté od závratě k závrati-leč je pod proudem - POZOR! hrozí VYSOKÉ NAPJETÍ...ST* :-D*
15.10.2020 20:54:48 | Frr