nad stíny tvých karet
prochází se tichý šum jak nad deštníkem déšť
na rtech výkřik tušení nám brní
a nezbývá nám nic než číst
a nezakřičet
na tvé karty sklouznul úsměv po koutku
už přišel čas kdy myslíš na vějíře
vždy když karty na dlani si roztočíš
v ladných tancích ruky tiše sníš a sníš
zatímco nad stíny mých karet damokly
jak nitě ostnů od prstů mi visí
hlavně nekřičet a mlčky číst
jak čistě při hře sníš a sníš
i o vějířích mých už dávno prosněných