skřípoty
skřípoty
vlak tu jen zaskřípe a nestaví
tak píšu o dýmu
když pálím letošní nádherně nečitelné listí
které jsem předtím vydrhla
mechovým zádům do tu a tam travnatého mrazení
až se mi spadaná mlha palčivě vzňala utopenou barvou
zelenou od žluté
mokrá červená si mezi tím obvyklou bolestí
v přemrzlých prstech
postupně přivlastňuje spadaná jablka
až rozkrojím poslední hvězdu
voňavě zatuchlou v letité kapse
projdu mělkým potokem
a na chvíli zas všechno bude o nás;
než vytřu si skelný obzor do oken
doplním správné postavy
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
...Pěkně to "zaskřípalo".....někdy je lepší "nepromazávat",aby to zůstalo
autentické.....Ji./úsměv/
09.11.2020 22:06:37 | jitoush
Náš mozek jsou oči. Umí ledacos. Umí se spojit se srdcem a zprostředkovat nám různé vize a cítění. Vrací nás do minulosti a popostrčí budoucnosti. Tohle umíš vojtěško. :)
09.11.2020 17:06:49 | Isla
Tedy..to jsou tak pěkná přirovnání..obrazně..moc se mi báseň Vojtěško líbí. * ST ;)
09.11.2020 15:09:46 | jenommarie