Perly

Sedíš uprostřed místnosti a přemýšlíš nad svým osudem.

Nevnímáš a hledíš jen z okna ven.

Cítíš chlad dopadající na Tvé jemné ruce.

A kladeš si otázku, ,,co se to děje zase?''

Oči Tvé získávají barvu moře a Ty, když se na sebe podíváš do zrcadla, říkáš nechápavě ,,kam se poděla ta pravda?''

Nevnímáš své tělo, sedíš jen nehybně a necháváš se vtáhnout do železné sítě.

Bolest a únava Tvým tělem prochází a Ty hledáš dál své sny někde v dáli.

Nevidíš nic, jen matně vzpomínáš na předešlé dny.

Hlava Tvá je jako kámen, který je uprostřed řeky.

Ten pocit, je jako zraněný pták klesající k zemi.

Nohy Tvé halí těžká látka. A ty ptáš se neustále ,,odkud se jen vzala?''

A v ruce levé, nacházíš perly drahocené.

Dáváš si je kolem krku a přemýšlíš o svém opravdovém věku.

Hlavou svou otáčíš a jen jediného společníka v místnosti nyní nacházíš.

Společnost Ti dělá Tvé drahocené zvíře, skrývající se ve své díře.

Zalezlé, zpod svého úkrytu, Tě pozoruje v němém údivu.

Jeho oči černé jako skleněné korálky, se odráží dál do nepopsané dálky.

Plamínky světel se v nich blýskají a Tebe z přemýšlení odtrhávají.

Kdosi u dveří Tvých nyní zazvoní a Ty se probouzíš ze svého krátkého snění...

Bylo to krásné zamyšlení.