Medová bábovka.

Tvoří se.
Pěkně těsto hezky do hladka.

Ať je pěkná obrátka.

Kočička ráno mi říkala,
že zimu nečekala.

A kocourek také,
na počasí měl řeči jedovaté.

Přidám tvaroh.
Už kocourek je doma přes rok.

Byla jsem tehdy na večeru,
že řeknu tu svou básničku
a kocourek mi přistál v kulíšku.

A já mu řekla, že se vrátím,
až řeknu ten svůj rým.

Teď hladím ho a mazlím se s ním.
Nikdy dříve jsem bábovky
tak často nedělala.

Trochu jsem s nimi přibrala.
Ale ani nevím,
co vlastně do těsta jsem dala.
Ještě jsem přemýšlela.

Léčím si svůj splín.
Možná i vzpomínky umíchala.

A čas na sebe si dala,
že jsem nikam nepospíchala.

Bábovky ke štěstí jsou kulisa
a já všechny zdravím.
Žiji jen kousek od lesa.

A možná stíny trochu cukrem obalím.
Dodám jim opět rým.
Smím? Co já vím.

Budu zas víla
a krásné zřím.

A kocourek ještě dodává:
"Ať už se bábovka podává."
Jsem tu já!"

Papír mi krásně poťapal.
Také se mnou psal.
Je to můj skvělý Sandokan.