Chtěl tlouci nocí o zvony,
rezavé podkovy poztrácených snění,
varhany v hrdlech havraních,
volaly všecka padlá jména
květiny po pádu opony,
do spony sevřená souznění,
šrapnely rozetnuly smích,
oblaka klekala na kolena.
Šli vichrem - Bůh a slitování,
pohmatem čtená kniha knih,
doteky svíce zpečetila,
ústa, jež zulíbala tma,
prošli se loukou zkolébaní,
sklízeli víru ve větvích,
bolest se v lásce poztrácela,
do roucha ticha cherubína.
Ať cherubín ochrání
každé tvé konání
a ve větvích víry šepotání
střeží lásku do skonání...
Krásná Jirko... s dovolením ukládám a krásný den přeji :)
03.12.2020 15:49:12 | Emily Říhová
...až to doznívání něco potřebné otevře.....něco se posune....krásně si to napsal milý Jiří.....Ji./úsměv/
02.12.2020 17:20:58 | jitoush
Jiříku velmi pěkná báseň, která pohladila srdíčko i duši.
..ST..
01.12.2020 22:33:04 | Jaruška
Má milá Jaruško, tak to mě velice těší. Děkuji Ti za milé navštívení i komentář.
03.12.2020 00:31:23 | Akrij8
zrovna před chvílí jsem si četl ve vodě na přehradě bylo to kolébavé...
01.12.2020 14:26:02 | enigman
Krásná představa, Enigmane, taky bych si početl u nás na rybníce, ale tady už bych umrzl. Chtělo by to Malou mořskou vílu
03.12.2020 00:29:37 | Akrij8
tajemné -doteky- adventních svící...krásná báseň Jiříku divotvůrče**ST* :-D*
01.12.2020 12:49:48 | Frr