nečeká co bude dál

v polosnění šeptá

do přimhouřených očí

aby neprobudil zastavený čas

a jako podivín

lhostejně tahá

svůj fádní život po kapsách

drolí z něj prázdnou slámu v myšlenkách

oddělenou od světa

a nečeká co bude dál