Kainovo putování
Kainovo putování
Další porce bílé bolesti
opět bez přípravy
bez dávkování
budu schopen jí unést?
Z rodičů
se v mých představách
dávno stali obyčejní lidé
zmizeli v bezejmenném davu
přesto jsem zůstal jejich synem
Myslím nyní
na všechny čúzy
a zoufalce
smekám před nimi
rád bych byl
jedním z nich
Čerpám z chvíle
kdy jsem se narodil
do chladu bílých dlaždiček
jako tolik ostatních
hranatý, ostrý svět té chvíle
je jediné, co mi zůstalo
Jen tak mohu mít sílu
jako ostatní
přesvědčit se o ní
Šedivá mlha
lepkavé teplo
vlající běloba záclon
vlasů zlatovlásky
v časném ránu
schopnost to vše překonat
Najednou vím
kým jsem
jenom takový mohu
přeskočit ze vteřiny na vteřinu
z výdechu na nádech
Vidím sestru
která mi posluhuje
jako by byla
prvním člověkem na zeměkouli
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Milý Šerý, děkuji za Tvé řádky a Tvou obavu. Není se čeho bát. Jenom ve mně něco končí, aby zase mohlo něco jiného začít. Báseň vznikla už před nějakou dobou jako vcítění se do bolesti někoho jiného, který jí trpěl ještě před větší dobou a dnes už mezi námi není.
Kamarádka takto napsala knihu o péči o určitý druh psychické nemoci u dítěte. Udělala to tak, že se vcítila do známé, která takové dítě má. Od té doby si myslím, že pomocí vcítění se je možné se při psaní přesunout daleko od svého osudu.
Podobné texty jsou reakcí na knihu Ladislava Fukse. Přeměnil jsem si knihu do následujícího postupu: Nyní se budu ve volných chvílích přenášet do LDN, kde třeba jednou skončím. Pokud to nyní budu dělat, tak z LDN se třeba budu moci přenášet zpátky do dnešních chvil, kdy je mi dobře. Pokud toto funguje, tak se to podle mě dá vztáhnout jen na prázdnotu, ne na bolest. Bolest je nesdělitelná, nepřenositelná. I tak je to možná nesmysl. Dávám do toho raději jen čas, který nejde použít jinak.
Pan Theodor Mundstock (1963) – Psychologický román o osudu pražského Žida, který je sužován možností, že bude transportován do koncentračního tábora; po třech letech naprosté apatie a melancholie se rozhodne postupovat prakticky a metodicky - připravovat se na budoucí situaci (např. spí na pryčně, moří se hladem a tahá těžké věci, trénuje i svou smrt), zároveň prožívá řadu halucinací a dialogů se svým stínem Monem, způsobených jeho psychickou nemocí - schizofrenií; další z jeho halucinací je obrovská "slípka", která s ním žije doma a o kterou se stará; transportu se nedožije, před nástupištěm ho přejede auto a zemře. Román zobrazuje, jak obyčejného člověka ponižuje a pokřivuje diskriminace a strach. Člověk se nikdy nemůže zcela připravit na to, co nám osud přichystá.
29.12.2020 09:22:12 | Kaj
No upřímně... vyděsil si mě! Snad ne... ?
Chtěl bych věřit, že jen v tvůrčí nadsázce. Ať je tomu všelijak, musím doznat, že tahle poetická výpověď je návratem k Tvé tvůrčí originalitě a cítění s poezií. Nuže v rozpolcenosti skutečnému tvému stavu a realitě, jen můžu dílo pochválit*
29.12.2020 01:17:02 | šerý