Útěk v myšlenkách

Milovníku slov a vět!
Nehodlám se nikdy kát.
Snažím se ti vyhovět.
A tak nechci již víc psát.

Jsem obyčejný až hrůza.
Rým je špatný, rytmus nic.
A děvka jménem Múza?
Kašle na mne z plných plic.

Přesto tě opět zklamu,
tak jak to mám ve zvyku.
/Zavři si tu svou tlamu,
už tak dost je povyku./

Své srdce k boji tasím.
Jako za těch starých dob.
Ve snách se zase vracím,
tam, kde leží víry hrob.

Můj učitel – student David.
/Na hrobě září svíce./
Jeho věc smím již slavit!
Co můžu si přát více?

Budu žít. Aspoň nyní.
Díky za to osudu..
Nu, nejsem jako jiní.
A snad nikdy nebudu!

„Á, chce si hubu namlet.“,
říkáte si v duchu zpět.
Sic řka, že tento Hamlet,
může změnit celý svět.

Slyším tě, jak čpíš síru?
Z lynčování nemám strach,
protože mám svou víru.
Hle; jsem básník, sketa, vrah!

Milovníku slov a vět!
Byl jsem tu a zas budu.
Snažil jsem se vyhovět.
Přitom ti dělám ostudu.

Zaplať Pánbůh..