O zlaté rybce

                V mrazivém soumraku

                pod horizontálami mraků

                se zkřehle zvedá

                postava muže

 

                Prochladlý a s přímrazky

                se nerad vydává domů

                za mezulánem ve své ženě

                silnějším, než on kdy byl

                s kastračními kleštěmi

                rozžhavenými do oranžova

                jako červánky

 

                Ještě poslední

                odlesk dobrotivé vody

                volání kačeny

                zašustění rákosí

 

                Každý večer

                se s ním utkává

                tělo má zjizvené

                popáleninami od kleští

                které pak zebou

 

                Každý večer

                je o den starší

                a sil ubývá

                Ještě je ale

                celý muž

 

                A zlatá rybka

                dávná láska z mládí

                nebo alespoň zlaté slunce

                příznak jara

                stále nepřicházejí