Rozpraskaly ledy slov
v pěšinách se sbíhal dech
podkůvkami vzpomínání
kříslo s kosou o kámen,
dlaně krouží rodný krov
láska měkčejší než mech,
řeka vlnou v kolébání
obtékala slovem rmen.
Na pevninách v tětivách
hrdlopěvci nenechaví
zprocitali s podstatou
všecku krásu v soukmení
jdouce krokem na vahách
pamětlivci popínaví
zasnoubení samotou
krájí cestu ke shledání.
.....Na shledanou milý Jiří.....a ve svém hájemství v duchu pozdravuj
všechny ty skryté podzemní bytůstky,co už to vzedmutí jarního výdechu do jemné barevnosti
trpělivě chystají.......Ji./úsměv/
24.01.2021 21:29:01 | jitoush
Děkuji Ti za navštívení, má milá Jitřenko. Pozdravuji a určitě to nějak vymyslíme a pozdravíš je sama v plném jaru :o)
24.01.2021 22:22:31 | Akrij8
Jak krásná čeština, tak poetický tok. A když umíš byti u pramene...
Super, Jirko*
22.01.2021 00:59:58 | šerý
Velice Ti děkuji, za vlídná slova i navštívení, milý Šerý. Jsem rád, že ses napil od pramene.
22.01.2021 01:42:52 | Akrij8
Dlaně krouží RODný krov. To se mi hodně líbí milý Jiříku,jako i celá Tvá krásná báseň.
..ST..
21.01.2021 23:22:49 | Jaruška
Opět jsem ráda zalistovala ve tvém rukopise Jirko, návraty do tvého okénka jsou vždy krásným čtením.
21.01.2021 22:25:41 | Vivien
Tisíce časů, nesené světlem hvězd,
plamenem, jenž vzplanul,
v divokém lese jejich lásky.
;-)ST
21.01.2021 21:33:11 | Tomcat